Kulturní program

KONCERTY A AKCE:

2.3.2017 20:00  Módní přehlídka: VIVAT Vivienne! Punk fashion show

Ňů fešn šopa
vzdá hold ikoně módy Vivienne Westwood...A samozřejmě všem, kdož zůstali a zůstávají věrní! PUNK IS NOT DEAD!

VÍCE INFA NA:

http://bandzone.cz/klub/upecivalu


VÝSTAVY:

Nafoceno v utajení (URBEX - OVA), 4.4. - 15.5.2017

Proběhlé výstavy:

2017

Nafoceno v utajení (URBEX - OVA), 4.4. - 15.5.2017

Urbex je slovo které zní částečně exoticky a záhadně. Ukrývá v sobě poněkud neobvyklé hobby - prolézání starých opuštěných budov, továren a dalších míst, které byly vytvořeny lidskou rukou a v průběhu času ponechány svému osudu. Návštěva takovýchto míst v sobě nese cosi objevitelského a zároveň i nebezpečného. Atmosféra každého takového místa je svým způsobem zvláštní a neopakovatelná. Zvláště s vědomím, že zachycený okamžik může být tím posledním. Vždy totiž existuje možnost, že při příští návštěvě tady již nic nebude.

Po 4 letech od svého založení, se rozhodla největší moravská urbexová komunita URBEX OVA, uspořádat svou premiérovou fotovýstavu. Vystupuje tak částečně ze stínu utajení a návštěvníkům předloží neobvyklý pohled na místa, kam by se většina možná neodvážila vkročit. Fotografie bude vystavovat sedm vybraných členů urbexové skupiny. Úhel pohledu, který přes objektiv fotoaparátu přináší každý z nich, je vždy něčím zajímavý a osobitý. Svými pracemi budou zastoupeni správci skupiny Milan se Zdendou, kteří vlezou opravdu všude. Svou tvorbu představí Veru, která v roce 2014 dosáhla úspěchu v celonárodní fotosoutěži s urbexovou tématikou nebo Dominika, jejíž černobílé fotky zařazuje pravidelně do svého portfolia magazín Vogue. Další, především černobílé fotografie, bude prezentovat fotografka Lucka. Naopak barevnými fotografiemi se představí Aleš s přítelkyní Annou. Jak zasvěcení již jistě vědí, v urbexové komunitě nebývá zvykem veřejně uvádět celá jména.

Jako čestný host bude prezentovat svou sérií fotek ze zaniklé hrušovské chemičky ostravský fotograf Boris Renner. Úvodního slova vernisáže se ujme zakladatel skupiny, její neúnavný propagátor a objevovatel zapomenuté minulosti Marek Pietoň.

PecOViny, 23.2. - 30.3.2017

Živá vystoupení U Peciválů, především pak ta venkovní - na zahrádce, mají svou neopakovatelnou atmosféru. Fotografové serveru ov-kluby.net se ji snaží zachytit již několik let. Někdy více, někdy méně úspěšně.
„Výběr fotek se soustředil hlavně na atmosféru, která je U Pecošů specifická,“ podotýká jeden z fotografů a tatíček zakladatel zmíněného serveru Tomáš Dudyn Václavek. Technická dokonalost tu není až tak podstatná, důležitým je dech… Snímek by měl do tváře diváka vydechnout ono kouzlo okamžiku a zpětným nádechem jej vtáhnout do děje. Zachycený okamžik má v tehdy přítomném vyvolat vzpomínku, vrátit jej na místo konání, vrátit mu tehdejší nálady a pocity. Tehdy nepřítomného zmást a vyvolat v něm pocit, jako by tam byl. Malý formát elektronických rámečků navíc případnou technickou nedokonalost dokonale upozadí.
Vystavené fotografie Zu (Zuzany Rybolové), Jonáše (Jirky Šonovského) a Tomáše Dudyna Václavka zachycují útržky z koncertního fungování hudebního pubu U Peciválů od roku 2011. Výčet koncertů není kompletní, ale to ani nebylo záměrem. Je to průřez. Do jisté míry náhodný.
Téměř všechny fotografie byly pořízeny v rámci čtyřletého projektu „Kulturní Pecivál“, který zaštítilo město Ostrava. Nyní se otevírá nová etapa výstav v peciválovských digitálních rámečcích a výstava PecOViny je jejím prvním krokem.

Jiří Feld - Obrázky ostrova svobody, 26.1 - 19.2.2017

Výstava fotgrafií z Kuby, na které jsou k vidění fotografie z Havany, Varadera, Matanzasu či Cárdenasu.

VIDEODOOM, 5.1 - 26.1.2017

Martin Froulík ,Denisa Fialová s Anna Drdová , Lili a Bára jako Poník Pičo, Pavla Malinová, Zuzana Šrámková, Honza Vrabček

Poslední výstava V rámci si žádá skupinu vystavujicich, kteří vam ukážou Videodoom. Přiďte oslavit konec 4 letého fungování

2016

Probuď domy, 20.11 - 31.12.2016

Probuď domy je kolektiv lidí, kterému není jedno, co se děje s jeho sousedstvím a městem jako takovým. Zajímají nás dopady reálného kapitalismu a populismu některých politiků a političek na životy lidí.

James Kerr - Scorpion Dagger, 6.10 - 15.11.2016


Lívie Škutová - Nebude to nadlouho, 25.8 - 30.9.2016

Lívie Škutová (*1993) studuje třetím rokem Fakultu umění OU v ateliéru intermédií u Petra Lysáčka.
Temnota, divnost a nechutnost je pro ni zajímavější než cokoliv dokonalého či krásného.

Jan Pomykač - Pas faux pas, 14.7 - 4.8.2016

Jan Pomykač (1976), ilustrátor a kreslíř. Chuť kreslit jej popadla už jako malého kluka a drží se ho dosud. Po absolvování Ateliéru animovaného filmu v Ostravě se začal věnovat ilustracím na volné noze. Jen tužku a papír vyměnil za tablet a počítač. Žije a pracuje v Rožnově pod Radhoštěm.
http://pas-faux-pas.blogspot.cz/


Jan Šrámek & Dizzcock - Between the World and Me, 9.6. - 30.6.2016

'Špinavej negr' nebo prostě: 'Hele, negr!'
Přijížděl jsem do světa dbalý toho, abych pochopil smysl věcí, moji duši naplňovala touha být u zdroje světla, a najednou jsem viděl, že jsem jen objektem uprostřed jiných objektů.
Uvězněn v této objektivitě jsem úpěnlivě prosil blížního.”
Frantz Fanon – Černá kůže, bílé masky

Obdélník projekční plochy je stěnou kvádru. Kvádr je filmový výjev s hloubkou sobě vlastní. Vrcholy obdélníku nesou název Ford, General Motors, Chrysler, Fisher Body Plant. Nebo taky Crack, 120 BPM, Bankrot a Násilí. Kdo by stál o hloubení v dávno vytěženém prostoru, o romantizaci opuštěných míst? Respect our hood or leave! Ne náhodou mělo jedno z prvních běžně užívaných grafitti podobu oznámení: “Locals only”. Nápis, kterým si bílí surfaři, míšení dealeři nebo černí gangsteři značkovali jimi nárokované území, se vztahuje i ke světu, kde jsou hranice stavěny do cesty lidem, ne však proudění kapitálu. Neopěvovaní hrdinové dostávají hlas v kulisách města duchů rozděleném pověstnou Osmou mílí. Nezapočítání výsledných negativních externalit do vstupních nákladů vede k tomu, že zářivá hypotéza je ve sledu událostí nahrazena mizérií hypotéky. Pocit neúnosného přeplnění je střídán dojmem úplného vyprázdnění. Ukažte mi hrdinu, nebo mi dejte, co máte.

Odtažité záběrování dronu je nelidské, přesto však designované pro lidský pohled, reprezentovaný termínem “filmová řeč”. Výřez frontálně skenuje průčelí ruin, drží se na “vzdálenost paže” od násilně barvotiskového “ruin porna”. Nakolik by tu pasovalo upozornění #nofilter, závisí na synchronizaci tvaru hypoteční bubliny s tou, ve které je aktuálně vměstnaný divák. Nafouklými stěnami totiž prosakuje téma přebytku do spodních významových vrstev. Rozpoznatelné budovy s konkrétní funkcí se mění ve znaky epických snů modernity. Hrozí, že se vlakové nádraží nebo jevy jako automatizovaná výroba soustředěná do obřích montážních hal stanou zástupci svého druhu, stejně jako jsou takto vnímáni barevní či sociálně znevýhodnění lidé v očích bílé privilegované většiny, Kde jinde tento návyk převrátit, než v doslovně vyvedených kulisách zapomenutého a znovu vzpomínaného města na Severu, které díky svému masivnímu industriálnímu rozmachu přitáhlo velkou část obyvatelstva z povětšinou rurálního Jihu.

Americkým výrazem “Projects” bývá historicky označována “sociální výstavba” zpravidla financovaná veřejnými prostředky, realizovaná v mohutných blocích paneláků či nekončících řadách předměstských buněk a určená většinou společensky znevýhodněným. Optimistická projekce do budoucnosti, plán v pevných mantinelech daných ekonomických sil bez možnosti přerozdělení. To vše v případě spektakulárních neúspěchů exkluzivních “projects” padá do propasti produktivního chaosu, nových forem organizace a zhodnocení nemovitostí podle jiných než spekulativních kategorií. Za fasádou škrtů, mizejících zdrojů a hromadícího se šrotu zní syntetické melodie, které demonstrují organickou klanovou identitu a gangovou pospolitost. Streetwearová značka Mishka v jednom ze svých designů výmluvně doplnila modifikované logo detroitského hokejového klubu Red Wings o emblematický slogan: Engineered to destroy!

Jaký je vztah mezi periferií a centrem velkoměsta? Bohatý versus chudý, čistý versus špinavý, opravený versus poničený, bezpečný versus nebezpečný. Dichotomie periferie a centra je však daleko komplikovanější. Panuje zde totiž i určitý symbiotický vztah. Periferie parazituje na centru, stejně jako centrum na periferii. Podobně jako u taneční klubové hudby (batida, juke, electro chaabi, trap) se tento jev projevuje i u tanečních fenoménů současnosti (dab, footwork, twerk). Souvztažnost umělecké kreativity, která panuje mezi periferií a centrem, již dobře popsal hudební kritik Mark Fisher ve své knize Ghosts of My Life. Popisuje ji na pozadí kreativní exploze v počátečních letech punku. Vybydlené, zdevastované a tudíž levné předměstí velkoměsta patřilo ke kreativnímu prostředí, kde punk vznikl. Najednou se na tomto místě koncentrovala energie, která chyběla centru. Konsumerismus, honba za kapitálem a neustálý spěch za ztraceným časem vyčerpává centrum a vytváří se zde jakési prázdné vakuum konformní kreativní energie. Lidé se po práci v takovém prostředí vrací k tomu, co je ujišťuje v jejích životech – k oblíbené melodii, nebo něčemu, co je tomu podobné. Život na předměstí se nemohl ujišťovat v ničem. Rozpad tradičních hodnot znamenal rozpad tradičních melodií, a tudíž i tradičních písní. Sterilní konformita centra vyžaduje kreativní energii předměstí, kterou z ní postupem času vysaje. Sebevědomé a koherentní předměstí se najednou dostává do sváru. To, co byla zábava v hoodu, je najednou kariéra. Nastává souboj o to, kdo je tady vlastně bo$$. Někde to končí hádkami a odloučením, jinde přestřelkou na ulici. Dravý kapitalismus je nesmlouvavý a netoleruje solidaritu s kámošema. „Buď si vyděláš milion, nebo tě vyhodím,“ zazní amerikanizovaný kapitalismus z úst Tomáše Bati ve filmu Botostroj stejně jako z úst šéfa mainstreamového labelu, který chce vytěžit prachy z talentovaného kluka z předměstí, který do této doby nevěděl, co je to mít milion na účtu. CHCEME TO, CO MÁTE VY! (Text: Lumír Nykl & Ondřej Bělíček)

Petr Pavlán - Žena za barem, 26.5. - 9.6.2016

Komiksový seriál Žena za barem, který vznikl spolu s restauraci Království peciválů jako obrazový doprovod prvních nápojových a jídelních lístků, se vrací v novém kabátě! Čtyři starší a dva nové díly v gifovém provedení.


Max Lysáček - Out of 720 x 576,
7.4. - 23.5.2016

Max Lysáček,
student Ateliéru Text forma funkce http://cargocollective.com/textformafunkce


Kristýna Kašparová - Ztratil se telefon, našel se telefon, 9.3.2016 - 4.4.2016

Kristýna Kašparová (*1992),
studuje pátým rokem ateliér intermediálních forem na FU OU. Přesto, že se její práce i zájem rozbíhá všemi směry, tíhne k performanci – jak v živé formě, tak v jejím záznamu. Důležitý je pro ni proces, práce s přítomností, nahodou, s limitou vnímání. Jak sama říká: "nepřemýšlím o tom, nevymýšlím koncept, neupravuji, nestříhám, miluji syrovost".


Lenka Glisníková - Pokud bys mě hledal, najdeš mě v zahradě, 11.2.2016 - 8.3.2016

Lenka Glisníková
(1990), studentka Ateliéru tvůrčí fotografie Ostravské univerzity.


In Saček Veritas - 6 sačků a čert, 21.1.2016 - 11.2.2016

info: http://insacek.9e.cz/


2015

Petr Lysáček - Za nosem, 9.12.2015 - 7.1.2016

člen:
Pondělí (1989-1993), KOK, občanského sdružení MALAMUT, SCA (1999-dosud), Předkapela Lozinski (+ J. Surůvka, J. Holuša),
Národní divadlo revival band (+ Kamera Skura). Organizátor festivalu akčního umění Malamut Ostrava (1994-1999), Kabaret Návrat mistrů zábavy,
skupina František Lozinski o.p.s. (+ J. Surůvka, Fr. Kowolowski)

Adam Kencki - Kencki v rámci rámce, 12.11.2015 - 8.12.2015

Výstava fotografií a videí Adama Kenckeho


Lili Skřivánková & Bára Mikudová - Ponik pičo, 15.10.2015 - 5.11.2015

Výplod zdegenerované ostravské mysli.


VÝZVA! Foto Super Summer Bombastik 2015,
18.9.2015 - 14.10.2015

Vyzíváme tě k účasti na výstavě. Posílej fotografie, které jsi pořídil v průběhu tohoto léta. Upřednostni kvalitu nad kvantitou.


Počátkem může být nula 2., 27.8.2015 - 17.9.2015

Druhá část série dvanácti videí tematizující prostor, architekturu a urbanismus.
Eva Koťátková, Jan Fabián, Ivan Svoboda, Pavla Gajdošíková, David Možný, Christoph Srb


Počátkem může být nula, 7.8.2015 - 27.8.2015

První část série dvanácti videí tematizující prostor, architekturu a urbanismus.
Tomáš Vaněk, Pavla Sceranková, Tomáš Svoboda, Daniel Pitín, Kryštof Pešek a Vojtěch Vaněk

N
esnáze s absolutním prostorem – první nesnáz, totiž stanovení počátku, řešil Newton odkazem na Stvořitele a jeho vnímání světa: prostor je pro něho sensorium Dei, orgán božího vnímání. s tím se jeho následovníci nechtěli spokojit a hledali záchytné body, o něž by se souřadné systémy mohly opírat. Ve vědách o Zemi se zeměpisná šířka počítá od rovníku, počátek zeměpisné délky se musel stanovit konvencí. Newtonův koncept se výborně hodí pro konstrukci matematických prostorů, kde počátkem může být nula a dimenzí konec konců libovolný počet. (Wikipedie)


Hvězdy z videopaláce, 14.7.2015 - 6.8.2015

Helmut Dick, Judith Egger, Heike Gallmeier, Florian Gwinner, Susanne Huth, Nikki Schuster

Galerie V rámci představí šest autorů z německé scény videoartu prvního desetiletí 21. století.


Těžká práce, 14.5.2015 - 13.7.2015

Fialová & Filipovská, Kamera Skura, Lysáček, Record, Surůvka, Vytiska

Videa umělců a dvou uměleckých skupin spojených s Ostravou:
Denisa Fialová je asistentkou v ateliéru Nových médií Jiřího Surůvky.
Petra Filipovská je absolventkou ateliéru Nových médií Jiřího Surůvky.
Členové Kamera Skury jsou bývalí studenti Petra Lysáčka.
Petr Lysáček je vedoucí ateliéru Intermediálních forem Fakulty umění Ostravské univerzity.
členové skupiny Record studovali v ateliéru Intermediálních forem pod vedením Petra Lysáčka.
Jiří Surůvka je vedoucí ateliéru Nových médií Fakulty umění Ostravské univerzity.
Jan Vytiska je absolvent ateliéru Nových médií Jiřího Surůvky.


Tomáš Motal - Neznám nikoho, kdo by si tak krásně šlapal po štěstí!, 14.4.2015 - 13.5.2015

Tomáš Motal je absolvent ostravské Fakulty umění ateliéru malby Františka Kowolowského. Je členem hudebního uskupení SCHWARZPRIOR. Autor černobílých komiksů s ponurými příběhy podivných individuí, grafický designer obalů hudebních nosičů a autor noir ilustrací. V současné době maskot jedné pražské galerie, kde zastává pozici kouče dobré nálady a pozitivního tmelu kolektivu. Nedoufá, že bude žít šťastně až do smrti.


Václav Voleský  - Jaro je čas narcisů", 19.3.2015 - 13.4.2015

"Zapřísáhlý odpůrce ponožek a student Petra Lysáčka na Katedrě intermédií Fakulty umění Ostravské univerzity představí sérii 6 videí, které si můžete pojmenovat po svém."


Mark Ther - Franz Schmelz a Mark Ther, 26.2.2015 - 19.3.2015

Mark Ther zde představuje cyklus 6 sítotiskových kreseb ve fotorámečcích, ve kterých zpracovává téma paměti a vzpomínání. Jde o rekonstrukci kreseb z 30. let minulého století vzdáleného strýce Franze Schmelze, do kterých Ther vkládá vlastní rukopis. (Helena Krásová)


Katarína Svetlíková - Opalised, 5.2.2015 - 26.2.2015

Katarína Svetlíková
(*1991) studuje na Katedře intermedií Fakulty umění Ostravské univerzity. Jejím domovem je malé město Leopoldov na západě Slovenské republiky. V současnosti se však vyskytuje více v Ostravě – kde studuje či v Bratislavě – kde pracuje.


Střípky pohybu 14.1 - 4.2.2015

Anna Kozáková, Klára Smíšková, Dominika Dobiášová, Nikola Sigmundová, Filip Antoniazi, Vladan Neradil

Dva absolventi a čtyři žákyně Multimediálního oboru Střední odborné školy umělecké a gymnázia, s.r.o. představí své klauzurní práce. Téma animace bylo vymezeno jen technologicky, takže si každý sám za sebe hledal svůj vlastní příběh a svou vlastní výtvarnou výrazovou zkratku.


2014

Kámoš & Kámoš: Domácí reklamní tvorba II., 18.12.2014 - 15.1.2015

Jak vyfotit zrcadlo, aniž by se v něm odráželo to, co zobrazeno být nemá?
Kam umístit fotografovaný předmět tak, aby jeho okolí nepůsobilo na fotografii rušivě? Jakým způsobem podržet věc pro pořízení fotografie a nebýt přitom vidět?
Takové a mnohé další otázky si pokládají protagonisté domácí reklamní tvorby (DRT). Slepé uličky jejich hledání můžete vidět na výstavě Domácí reklamní tvorba II.

Domácí reklamní tvorba je spíše než uměním neuměním. Nemá ani umělecký záměr, jejím typickým produktem jsou fotografie vzniklé z pouhé praktické potřeby konkrétní věc prodat. S rozmachem internetového obchodování dosahuje DRT masového měřítka. V dnešní době, přesycené levnými digitálními fotoaparáty, šlapou domácí kreativci na paty osvědčeným, a v mnoha případech již zastaralým postupům, které používá reklama „profesionální“ neboli „elitn&i acute;“. V případě DRT se ale jedná o komplexní proces – kromě pořízení vhodného snímku jde také o skladbu textu, tedy tvorbu neotřelých titulků a popisků. Často se v této souvislosti hovoří o spotřebitelsky příjemné reklamě informativní, nikoli o agresivní reklamě přesvědčovací.

Přestože DRT z vysoké reklamy vychází a je jí do velké míry inspirována, nemívá obvykle takové kvality. Je naopak mnohdy velmi spontánní, naivní, neškolená, všeobecně srozumitelná a svými přirozenými nedostatky i působivá. Z tohoto důvodu také není možné DRT hodnotit měřítky „elitní reklamy“, jejím nejvýznamnějším rysem je zejména laickost jejího tvůrce.

O autorech:
Tandem Kámoš a Kámoš (Tomáš Vodňanský – Vladan Brož) vznikl v roce 1992. Prvním projektem skupiny byl výstavní soubor Ztráty a nálezy, který předurčil i umělecký směr tvůrců. Větší pozornost pak vzbudil dokumentární snímek Vše, co jsem chtěla vyfotit, projekt Domácí reklamní tvorba nebo kurátorský počin První fotografie.


Matěj Batko a Ludor Kovačik - "Shoda náhod", 4.12 - 18.12.2014

"Dva mladí umělci, kteří se shodou okolností potkali před pár dny na vernisáži jednoho z nich, si nečekaně padli do oka. Snad právě proto nazvali svou výstavu v galerii V rámci U Peciválů „Shoda náhod“. Oba studují na Fakultě umění v Ostravě. Batko je studentem Jiřího Surůvky v ateliéru nových médií a Kovačik studuje malbu u Františka Kowolowského. Batko točí humorná satirická videa, v kterých často sám vystupuje jako hlavní hrdina příběhu. Kovačik pracuje s médiem animace, ve kterém vtipně řeší problematiku tělesnosti, vesmíru, života a smrti. Dohromady tvoří hezký a nadaný páreček."
(Ivo Škuta)


Vít Soukup - "Veselé filmy o smutných věcech", 9.10. - 30.10.2014

"Jsem herec, co neumí hrát, tak radši někdy maluje obrazy – to byla věta, kterou Vít Soukup obvykle vysvětloval svou potřebu měnit média, malovat a paralelně točit krátké tragikomické příběhy. Ty sám charakterizoval jako drobné filmy, jimiž si kompenzuje některé jiné formy výtvarného projevu. Vnímal je jako parodie, ale přitom i jako jednu z tradičních a ověřených uměleckých forem. "Nechci dělat videoart nebo performance, když existuje divadlo a film," tvrdil. "Jsou to klasické disciplíny, srozumitelné nejen pro jejich tvůrce, a tudíž umožňují komunikaci s ostatními." Bylo by proto pro něj trapným nedorozuměním a důvodem ke konfliktu, kdyby někdo řadil jeho filmové sn&iacute ;mky k videoartu, který považoval jen za "dostatečně marně sestříhaný opak filmu" a rozhodně se od něj distancoval."
(Radek Wohlmuth)

Zuzana Šrámková - "Spodní proud", 18.9 -9.10.2014

"Lidé zde žijí, pořádají koncerty, každou neděli se starají o aktivity v rámci Food not bombs, sdílejí své byty kapelám, couchserferům, kamarádům – toto je portrét lidí, kteří využili, navštívili nebo obývají byty na ulici Spodní."

Hudba: Marek Gabriel Hruška, 28.8.-18.9.2014

Eva Gargašová, Dita Krčová, Vlaďka Macurová, Anna Mastníková, Veronika P. Szemlová
Hudba: Marek Gabriel Hruška

Šest krátkých animovaných filmů od pěti absolventek Fakulty multimediálních komunikací Ateliéru animované tvorby spojuje jedna okolnost – ke všem skládal hudbu nezávislý skladatel, zpěvák a multi-instrumentalista Marek Gabriel Hruška, který bude na vernisáži přítomen.

Jan Kulich "Konkláve", 31.7 - 21.8.2014

Jan Kulich se narodil v roce 1978 v Ostravě, studoval multimédia na vysoké škole Tomáše Bati ve Zlíně – obor grafický design. Jeho zájem o grafický design a především o typografii vzbudila již v dětství punková a metalová kultura a její estetika. To se v první polovině devadesátých let promítlo také v jeho graffiti tvorbě. Má za sebou pár společných výstav s výtvarně pasivní partou ULB (United Losers of Bukelstadt), jejíž je nedílnou součástí.

Jiří Feld "Sklep", 9.7. - 30. 7. 2014

Výstava fotografií Jiřího Felda je připravená k výročí 20 let od založení dnes již neexistujícího, ostravského rockového klubu Sklep. Fotografie zachycují atmosféru druhé poloviny devadesátých let ve spoře osvětleném suterénu jednoho domu v Ostravě-Vítkovicích. Jiří Feld dokumentoval dění v klubu nejčastěji pomocí portrétní fotografie, která je mu nejbližší. Výstavu si můžete užít v sobotu 26. 7., kdy je v restauraci U Peciválů sraz všech, pro které byl klub Sklep druhým domovem a potkat tak mnoho z těch, které archivní fotografie Jiřího Felda zachycují.

Saček v Peci, 12. 6. - 8. 7. 2014

Saček v Peci: Kristýna Kašparová, Václav Voleský, František Mucha, Barbora Jahodová, Tomáš Graběc

"Alchymie obrazu – (6x) – přirozenost, jednoduchost, rafinovanost, svoboda, poetičnost, autentičnost, přirozenost, vnímavost, proradná hanebnost, hanebná proradnost, hospodské plky, eko-ezoterický blábol, hezké intelektuální kecy, hořící igelit, vyprázdněná kuchyňská špína, neetická vícestrannost, tak akorát pro estetiky z Venice B. Nic, všechno OK."
(Petr Lysáček)

Kateřina Sudolská "Není čas krvácet", 22. 5. - 12. 6. 2014

"Výstavou Není čas krvácet představuje Kateřina Sudolská své zbrusu nové animace, pojednávající její současné citové rozpoložení. V těchto formálně čistých animacích, oproti minulým kouskům na bázi manipulované fotografie, se pokouší vypořádat se svým životem, bilancuje nad ním, zároveň by se ráda vymanila z tlaků, které cítí a byla sama sebou, avšak se potácí v začarovaném kruhu. Jakkoli je téma vážné Kateřina neztrácí sebeironii a nesklouzává ve své tvorbě k tragičnosti, od té ji zachraňuje bytostný humor, surreálná vizuální str&aacute ;nka a celkově originální uchopení věci. Kateřina je nepřehlédnutelnou tvůrkyní nastupující generace umělců, byla například vybrána za Ostravskou univerzitu - Fakultu umění do mezinárodní ceny pro absolventy uměleckých škol Startpoint v roce 2012. Ať už si vybere samotu, či přistoupí na kompromis, ve své tvorbě zůstane nekompromisně svébytná, čerpající z hlubiny svých pocitů."
(Petra Filipovská)

František Kowolowski "Fragmenty teritorií", 30.4 - 21.5.2014

„Bytí“ je „neuchopitelné“, vždy je „chápeme“ v omylu; omyl je v tomto případě nejen velmi snadný, je přímo podmínkou myšlení.
Bytí není nikde.
George Bataille; Vnitřní zkušenost, metoda meditace.
Kowolowského multimedialita výrazu osciluje mezi „nestálými“ formami – instalacemi, které se projevují v „temporárním umíraní“, a živou až nezpochybnitelnou strukturou performance, která se zjevuje v kontradikci předmětu a tělesnosti. Spojení tělesnosti, prostoru, času a nestálost těchto prvků se rovněž přelévá do autorových rozměrných pláten.

Autorova tvorba za pomoci minimální formy pracuje s napětím, jenž se rodí v interakci mezi pouze naznačeným a zjeveným. Autor chce přivést návštěvníka ke zpochybňování konvenčního způsobu přemýšlení o pravidlech hry, a to nejen v umění, ale v jakémkoli systému. Řád i chaos jsou v jeho chápání snadno zaměnitelné entity, v daném střetu jde však vždy především o artikulaci prostoru a jeho vytýčení ve smyslu záboru či ohraničení definovaného teritoria. (Tomáš Knoflíček)

Pavel Pernický, „Pozitivní apokalypsa“, 26. 9. - 17. 10. 2013

Pavel Pernický je absolventem Intermediálního ateliéru doc. Petra Lysáčka na Fakultě umění Ostravské univerzity. Má za sebou mnoho samostatných i kolektivních výstav v rámci České republiky, ale i v zahraničí. Je nepostradatelnou polovičkou hudebně-výtvarné formace I love 69 popgejů. Čtvrtým rokem vyučuje na střední umělecké škole.
Jeho tvorbu tvoří po formální stránce instalace, objekty a videoart. Obsahově se pak Pavel dotýká základních pravd života a vesmíru obecně, hledá krásu, čistotu a lásku ve všem, co nás obklopuje, aniž by se uchyloval k dogmatickému kýči. Právě proto je pro diváka někdy těžší úlohou ony prvky rozšifrovat. (Denisa Fialová)

Barbora Tichá, „Stará struktura“, 17. 10. - 7. 11. 2013

Barbora Tichá je rodačka z Valašska, která se po absolvování ateliéru Nových médií Ostravské univerzity u doc. Jiřího Surůvky vrhla do pracovního i uměleckého života našeho hlavního města. Poslední rok studia strávila na stáži v ateliéru sochy prof. Martina Honerta v Drážďanech v Německu. Kromě mnohým výstav u nás i zahraničí se zúčastnila různých soutěží a sympozií a v roce 2008 se stala také finalistkou ceny 333 Národní galerie. 
Její zásadní tvorbou je videoart a k němu odkazující objekty a performance, které často ve videích hrají nepostradatelnou roli. Ve svých videoartech Barbora rozklíčovává různé sociální situace či pocity člověka za pomoci hravé, romantizující, ale i zdravě ironické až sebeironické polohy. (Denisa Fialová)

Petr Krátký, „Retrospektiva“, 7. 11. - 27. 11. 2013

Petr Krátký (*1985) je absolventem ateliéru Intermediální konfrontace Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Patří k nastupující generaci umělců, kteří si osvojili principy a estetiku konceptuálního umění natolik, že si z těchto postupů dokáží tropit posměch, aniž by se nutně vyvazovali ze zodpovědnosti související s tvorbou uměleckého díla. Všechno, co Krátký dělá, má jeden výrazný rys a tím je jednoduchá přesmyčka a vtip. (Luděk Rathouský)

Petra Damašková, Lenka Glisníková, Markéta Zimová, „Dostupný obsah“, 28. 11. - 19. 12. 2013

Tvorbu těchto tří mladých fotografek spojují tři slova: identita - intimita - introspekce. Autorky směřují dovnitř, do sebe, aby se dozvěděly, kým vlastně jsou. Obnažují se před námi, poodhalují nám své soukromí a hledají odpovědi na otázku: kdo jsem? Zviditelňují svůj vnitřní obsah vnějšímu světu, činí jej dostupným. Otázkou je, zda někdy není v jistých momentech dostupný až příliš..
Bude jistě zajímavé dále sledovat pohyb autorek jejich vnitřním světem. Na cestě tímto labyrintem však hrozí každou chvíli ztráta orientace, která z přehledného labyrintu činí bludiště. 
V nestřeženém okamžiku se pak může to vnitřní (ve smyslu duchovní) opět transformovat na vnější (tedy povrchní 
a jednoznačné)... A pak je tady ještě jedno slovo, jímž lze charakterizovat tvorbu těchto tří autorek: hravost pramenící 
z aktivity, bez níž jsme v labyrintu ztraceni, protože stagnace jde proti smyslu tohoto prostoru. (Terezie Foldynová)

Kakalík, „Ládík“, 19. 12. 2013 – 9. 1. 2014

Kakalík se narodil v roce 1977 v Havířově, vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliérech prof. Jiřího Šalamouna a prof. Jiřího Bárty. Je tvůrcem řady komiksů, animací a filmů. Aktivně se podílí na tvorbě komiksových novin KIX, které prosazují uvolněný a kreativní přístup k médiu komiksu a kresby. Kakalík od roku 2005 pracuje na nekonečném komiksovém seriálu Kuře, vycházejícím denně na stránkách www.kakalik.cz.

Matěj Damek, „6 x 6 = 36 pozoruji“, 9. 1. - 30. 1. 2014

Matěj Damek (*1993) je studentem Střední odborné školy umělecké a gymnázia na ulici Hulvácká 1 v oboru Multimédia.
Je majitelem řidičského průkazu skupiny B, milovník zahrad a botanik amatér a především fotograf pozorovatel.

Dagmar Václavíková, „Pořád to není ono“, 30. 1. - 20. 2. 2014

Dagmar Václavíková (*1967) je studentkou pátého ročníku ateliéru Nová média OU.
Ovšem není úplně typickou studentkou, jelikož se studiu věnuje
průběžně celý život. Díky dětem a touze věnovat se jim nedokončila
Pedagogickou fakultu OU (čeština-výtvarka) v roce 1989 a po delší době se znovu vrhla do víru umění.
Kromě kresby a grafiky se našla hlavně ve videoartu, díky kterému
vyjadřuje svoje životní zkušenosti a pocity městského člověka - ženy matky a manželky, která začala žít na vesnici a uvědomuje si klady i zápory malé sociální komunity uprostřed nádherné přírody. Ve svých videoartech se dotýká sociálních témat vlastní rodiny, ale i širších vazeb "vesnických". Pro její tvorbu je příznačný humor a sebeironie. (Denisa Fialová)

Frisbee, „6 videí z výstavy českého videoartu“, 20. 2. - 20. 3. 2014

Videa Zbyňka Baladrána, Richarda Fajnora, Davida Možného, Pavla Mrkuse, jana Nálevky a Michala Pěchoučka jsou výběrem z výstavy, která se snažila postihnout aktuální stav na naší videoartové scéně v letech 2004 a 2005. Výstava více než 20ti autorů se uvedla v Národním muzeu současného umění v Bukurešti, v Gallery DE VEEMVLOER v Amsterodamu a nakonec v domě umění města Brna.

Edgar, „Valhalla“, 20. 3. - 10. 4. 2014

Edgar sám sebe na veřejnosti presentuje jako muže nekompromisních názorů, vášnivých výroků a ne vždycky zrovna korektních statusů vůči ženám, černochům, židům, kriplům a podobně, nicméně na této výstavě se můžete přesvědčit, že i tato osoba v sobě skrývá svoji romantickou stránku, která je ovšem viditelně plná strachu ze ztráty a odloučení. Naštěstí se jeho fotografie nestávají lacinou výstavkou emo postupů dvanáctiletých dívek, ale temnou a melancholickou vizí okolního světa viděného okem možná někdy tvrdohlavého, ale upřímného chlapa. (Lili)

František Janýš Novotný, „TRANSPONÁTY: Sample“, 10. 4. - 30. 4. 2014

Janýš se zabývá čtyřmi pracemi, které nám nabízejí zrcadlo na naše současné žití v digitálním světě plné sms zpráv, statusů na sociálních sitích či na (samo)pohyb internetu. Minimalisticky pojatá díla s jemným nádechem dekoru, ve kterém vnímáme Janýše jako grafika, nás jako varovaní seznamují s možnými interpretacemi nás samotných v digitálním věku. Story thestance poukazuje na proměnu lidské emoce do chladné, leč zábavné podoby neživého objektu ve vodách internetové sítě, kde jednou daná informace může mutovat do nekonečných forem sebeinterpretace až na hranu destrukce a fatální proměny, tam kde lidská identita přijímá formu fikce. Mutovaná informace je v Janýšově podání jakousi strukturou vlnové délky, která pulzuje jako lidský tep, avšak při bližším zkoumání nacházíme nekonečnou řadu cyklicky-mechanické básně, která nás nese od člověka až do hloubky kyberprostoru a to, co vidíme zaznamenané v díle, vnímáme jako pauznutý obraz, pauznutý „transponát“, statické zrcadlení nekonečného pohybu jedniček a nul. 
I další díla pracují podobnou výtvarnou stavbou, které nám v elementárních grafickým prvcích dává nahlédnout na uměleckou formu sociologie moderní doby, kde je zkoumána psychologie současného lidského jednání spjatého s digitálním věkem.


 

KONCERTY 2016:

 

Díky možnosti zastřešit zahrádku se KONCERTY a AKCE KONAJÍ ZA KAŽDÉHO POČASÍ!

 

čt 7. 4. MIKI KALUS (uvnitř)
čt 21. 4. PSYCHONAUT
čt 5. 5. BLUESQUARE
so 14. 5. FILIP M.
čt 19. 5. POSTCARDS FROM ARKHAM  
čt 26. 5. JUSTIN LAVASH
čt 2. 6. REBETIKO
čt 9. 6. JESETER
st 15.6. Koncert žáků Lidové konzervatoře a Múzické školy Ostrava, kytarového oddělení třídy Vladimíra Galuska a ročníkový koncert Jonáše Hanela
čt 16. 6. LINE
čt 30. 6. PEARL TEN / PERIFERIC
so 9. 7. UCHÁZÍM / RETROPROTEST
čt 28. 7. GOOD SHEEP
so 6. 8. CAFÉ INDUSTRIAL
čt 11. 8. VEČÍREK
čt  25. 8. UP!GREAT / MROŠ AND THE VOICES
čt 1.9. VLADIVOJSKO
út 20.9 DIVADLO:Vladimír a Marina aneb Zastavený let
so 24. 9. TARA FUKI


KONCERTY 2015:

ČT 9. 4. WOE BETIDE THE BOY
ČT 23.4. SONIC HALO
ČT 14.5. VŠEHOMÍR
ČT 21.5. ILLEGAL ILLUSION
ČT 28.5. Ňů Fešn Šopa (módní přehlídka na zahrádce)
ČT 18.6. FILIP M
ČT 25.6. Večer s orientální tanečnicí (zahrádka)
ČT 2.7. UŽ JSME DOMA
ČT 16.7. REBETIKO
ČT 30.7. LINE
čt 13.8. BURANI Z NEW JERSEY
čt 27.8. UP!GREAT
so 5.9. ENDLESS
čt 10.9. DENET
čt 17.9. JINDRA HOLUBEC Y AMIGOS
čt 8.10. ČANKIŠOU
čt 15.10. VLADIVOJSKO
so 17.10. JIŘÍ SCHMITZER
čt 19.11. MOTYL SUSEKIVIN

KONCERTY 2014:

24.4.2014 ZPOCENÝ VOKO
8.5.2014 INSANIA
22.5.2014 MAROW
5.6.2014 ECHO MESSAGE
7.6.2014 ORIENTÁLNÍ VEČER S TANEČNICÍ
26.6.2014 BANANA
22.7..2014 BLUESQUARE
31.7.2014 CAFÉ INDUSTRIAL
14.8.2014 UP!GREAT
28.8.2014 eR
4.9.2014 GUSTA VOMÁČKA WORCESTRA
13.9.2014 BÁRA ZEMANOVÁ & BAND
18.9.2014 BURANI Z NEW JERSEY
25.9.2014 MARTIN E. KYŠPERSKÝ & ALEŠ PILGR + OSTRAVSKA DRŮBEŽ + HUNGRYBRNKS
20.11.2014 PERIFERIC a PEARL TEN

KONCERTY 2013:

18.7. 2013 W.O.CH.
25.7. 2013 PERIFERIC
1.8. 2013 CAFÉ INDUSTRIAL
20.8. 2013 LINE
22.8. 2013 RUŽOVÝ VANKÚŠ
29.8. 2013 eR
12.9. 2013 UP!GREAT
10.10. 2013 ECHO MESSAGE
7.11 2013  ZÁVIŠ
21.11.2013  WOE BETIDE THE BOY

Restaurace U peciválů získala dotaci na realizaci projektu Kulturní Pecivál